Bonjour!
už jsem víceméně mentálně v pořádku (což není tak úplně pravda) a těším se pevnému zdraví.
Ted' jsem byla s Ní na náměstí. Jen tak, místo školy. Včera jsem se jen tak zvedla a šla si ostříhat vlasy po ramena. Cítím se trochu uvolněnější. Koupily jsem si modrou barvu na vlasy. Zrovna jsem si to nabarvila a .. je to černý. No, nevadí. Peroxid, kterej jdeme koupit ve čtyři snad pomůže. Vysrala jsem se teda na odpoledko a jsem na intru s hudbou pořádně nahlas. At' se sousedky třeba poserou ! A mám na dvě hodiny klid od spolubydlící. Popíjím totálně ledovou colu a jím chipsy.
Občas vám věci musej bejt naprosto jedno. Trochu spontánity nikomu ještě neuškodilo. Teda doufám.
A jo, budu se s ní bavit, i když je tak trochu mrcha. Kdo není. Víte, jo, ono to dost bolí. Ona je má jediná kamarádka tady. ne, ještě 1 a co mám jako dělat? Zahrabat se do dek a dělat že neexistujou? Jediná cesta jak se s ním začít víc stýkat je přes ni. TAK JO!
Víte, ten život někdy není tak hroznej.
Comments
Dobrá animace. :D
Jé, jak játi závidím ten intr. Vypadá to tak, že si tam sna můžeš dělat co chceš... :D Já bych si nemohla dovolit takové flákání školy. Njn, gympl je gympl. Musím být pořád v obraze, jinak se absolutně ztratím a nikam to nedotáhnu.
Drahá Baruš :)
Musím říct, že po přečtění posledních článků... Teda, těžko uvěřit, že s tk báječnou osobou se moc lidí nebaví.
Nevěřím, když někdo říká, vím, jak se cítíš, ale já to vím.
Hlavně, jak jsi psala o té samotě. Vím naprosto přesně, jaké to je.
''Když se cejtím v prdeli, nikdo nepřijde. Když se cejtim fajn, tak.. Blbost. Nikdy se necejtim fajn. Moje pravý já se jim nelíbí. Nevim kdo mám být abych se jim líbila. Aby se se mnou někdo bavil.''
Tohle jsi posala naprosto přesně.. Já jsem vždycky byla víceménně sama, od mala, sama jsem chodila do kina, sama ze školy, o víkendech seděla doma a četla knihy nebo koukala na oblíbené filmy. I když musím uznat, tenkrát na základce, snažila jsem se hrozně být taková aby mě měli rádi.. Pak jsem se nějak smířila s tím, že jsem, jaká jsem ale.. To nemění to, že se cítím tak sama. Pořád hrozně sama. Mám přátele ve škole a bydlím s přítelem, ale.. To nic neznamená. Taky, když jsme se včera hádali, ptal se mě proč nikdy nikam nechodím, že není možné abych neměla nikoho s kým někam jít, že sedím pořád jen doma a on, že pak taky nikam nemůlže chodit..
Pravdou je, že většina se se mnou baví jen proto, že něco potřebuje nebo jen ze slušnosti. A pravda taky je, že většina mým ''přátel'' se na mě vykašlala už dávno. Už ani nemám sílu někomu psát protože to ani nemá smysl.. Vždycky budou mít něco důležitějšího.
''Zabijte mě abych nemusela nic cítit'' má oblíbená věta :) A tak přemýtám nad tím, jestli by za mnou vůbec někdo přišel do nemocnice, kdyby se mi něco stalo..
A taky mi asi nejvíc pomáhá hudba. Je to lék pro duši.
A pravdou je, že život opravdu někdy tak hroznej není, asi proto se pořád snažím :)
...jo animace je super...mám radši Pepsi.. :)